Minimálně do svých patnácti let žil Walala zcela tradičním způsobem života. Poté se setkal s náznaky civilizace a jeho "nomádské" období skončilo v roce 1984, kdy byl nucen spolu se svými dvěma bratry, Thomasem a Warlimpirringou, opustit své rodné území a doslova vyjít z buše. "Poslední nomádi" hlásaly titulky všech australských deníků, když skupina celkem devíti lidí poprvé opustila poušť a střetla se s "civilizovaným" světem. Příběh, jak z pohádky, což ještě umocňuje fakt, že vyjít z buše, je donutila nutnost najít si pro sebe vhodnou ženu-manželku.
O pár let později začal Walala, za velké podpory svého bratra Warlimpirrngy, malovat pro Papunya Tula Artists Pty Ltd. Jeho malba vycházela ze zcela tradičního stylu, a to minimalistického oužití teček (dot-painting), který je podobný rytinám, kterými aboriginci zdobili dřevěné nástroje, či používali při kreslení do písku a malbách na tělo.
Walala bývá nejvíc oceňován pro svoje zpodobení příběhů Tingari a Tingari Cycle (putování dávných předků za časů Snění, tzv. Tjukurrpy). Obě témata patří mezi nejčastější motivy všech tří bratrů.